Mikuláš a laskavá chyba ve světě dětí – jde to vůbec dohromady?

Blíží se Mikuláš. A je ideální čas nacítit se na sebe i dítě a upřímně si odpovědět na to, jak to doma potřebujeme, aby v tom bylo dobře všem – i dítěti.

Chceme, aby k nám Mikuláš chodil? Měl by s ním přijít i anděl a čert? Nebo třeba nechá jen něco za dveřmi v košíčku? Nebo to pojmeme ještě jinak?

Budou děti, pro které bude příchod Mikuláše adrenalinovým zážitkem, který si užijí. A budou děti, které by se bály až do morku kostí… Protože malé dítě nedokáže rozlišovat mezi realitou a fikcí. A pokud se bojí, je to doopravdy. Je dobré si také uvědomit, že ne každý je k dětem vnímavý. Necitlivý Mikuláš nebo čert, který se až příliš vžil do své role, mohou nadělat pěknou paseku… Proto pokud k vám Mikuláš chodí, je dobré předem se domluvit a konkrétně říct, jak si průběh u vás doma představujete.

Laskavý Mikuláš

V každém případě jde k tomuto svátku přistoupit jinak než jako k příležitosti vystrašit děti, aby se bály a byly hodné. Celé to lze pojmout mnohem laskavěji.

• Co kdyby to byla příležitost ukázat dětem, že i my dospělí děláme chyby, jsme nedokonalí a máme na čem pracovat?
• Co kdyby děti cítily, že v tom nejsou samy, že my dospěláci jsme v tom taky? A můžou s námi počítat?

Ať už k vám domů Mikuláš chodí nebo třeba jen nechává košíček za dveřmi, může se zmínit nejen o dětech, ale i o dospělých. Vyzdvihnout, co se daří, a dát náměty k tomu, na čem by bylo možné zapracovat. A může to být i krásná příležitost k tomu si doma v klidu s dětmi sednout a promluvit si o tom jako rodina. Děti se s námi, v bezpečném prostředí, mohou učit ocenit sebe i ostatní. A také dávat návrhy k tomu, co by se v rámci rodiny mohlo zlepšit a proč. Aby všem doma bylo dobře.

Zpívá celá rodina

Jako muzikantka k tomu mám zároveň i jedno přání. Nenuťme děti, aby v situaci, kdy se vůbec necítí v bezpečí, zpívaly písničky. Ano, budou extroverti, kteří si pozornost publika užijí. Ale není horší situace, než když na dítě, které si přeje jediné (ať už to celé skončí), všichni koukají a jen čekají, ,,co z něj vypadne“. Děti za normálních okolností zpívají rády, v lehkosti… A tohle můžou být první střípky, které si jednou poskládají jako – Nechci zpívat, nemám to rád a neumím to.

Co třeba, aby zazpívala písničku celá rodina dohromady? Myslím, že vůbec nevadí, když to nakonec zvládnou rodiče sami, protože dítě nenašlo odvahu. Jednou ji najde. Samo totiž postupně bude chtít jít vždy o kousek dál a zkusit něco, v čem se zatím tak úplně necítí. Protože to bude chtít zvládnout. A bude vědět, že rodiče ho vždy s láskou podpoří tak, jak bude potřeba.

Vím, že je to vykročení z dospělácké komfortní zóny, ale děti potřebují vědět, že ani dospělí nejsou dokonalí. A že chyby a nezdary jsou součástí i jejich dospěláckého světa. Moc všem přeju, ať doma najdete tu vaši jedinečnou, laskavou cestu, jak tohle dětem předávat 🍀.