LASKAVÁ CHYBA v dětském světě

Jaké pocity u sebe vnímáš, když slyšíš slovo chyba? Možná je to něco jako: Stydím se za chyby. Chybovat by se nemělo. Chybu nechci ve svém životě vůbec mít.

A tyhle pocity se moc neslučují se vznešenými větami typu: Dovolme si dělat chyby. Každý někdy udělá chybu. Chybami se člověk učí.

Mnoho z nás by si nejspíš přálo, aby se jeho dítě nebálo dělat chyby. Aby je považovalo za běžnou součást života. Dokázalo se ptát a hledat poučení v lehkosti. Do jaké míry to ale máme v sobě vyřešené my dospělí? A jaká přesvědčení tím pádem učíme žít naše děti?

Chyba v dětském světě by měla být laskavá.

Je na čase přestat se bát slova chyba a rozpustit jakýsi negativní bal, který ji obklopuje. O chybě v dětském světě by se mělo začít uvažovat a mluvit jako o LASKAVÉ. Protože ten, kdo je laskavý, je vlídný, přátelský, vítaný, ochotný mi pomoci. A přesně taková by chyba v dětském světě měla být.

Dětskou chybu je zkrátka potřeba přijmout jako běžnou součást života – nejen ve školkách a školách, ale i v rodinách. Protože s chybou se pojí nejen špatná odpověď v písemná práci, ale i drobné nezdary, které děti každodenně zažívají – vylité pití, nepovedený obrázek, rozbitý talíř nebo špatně nazuté bačkůrky… I v těchto situacích, zdánlivě bezvýznamných, je zásadní, jak my dospělí reagujeme. Onálepkujeme dítě jako nešikovné? Řekneme mu, že se nic neděje? Nebo mu pomůžeme situací projít a vedeme ho k tomu, že z chyb a nezdarů je možné se poučit? A že každý nezdar nás něco naučí?

Samozřejmě, že dítěti nemusí být vždy příjemné, když chybu udělá. A je to tak v pořádku. Je ale velkým úkolem nás dospělých, abychom dětem pomohli přijmout skutečnost, že chyba je součást života. A vždy nás posune o kousek dál. I když nám v tom třeba není vždy úplně lehce… Proto přeji všem dětem vědomé dospělé kolem sebe, kteří si nehrají na dospěláckou dokonalost, ale umí říct dítěti i:

Máš pravdu, spletl jsem se.

Udělal jsem chybu.

Tohle se mi nepovedlo.

Promiň, že jsem takhle reagoval.

Protože děti se od nás učí. Neustále. A je potřeba jim ukazovat, že cílem není být navenek bezchybný a dokonalý. Cílem je přijmout chyby jako součást života a učit se s nimi pracovat. Poučit se z nich. A napravit je, pokud to jde a je to potřeba.

Nejlepší způsob, jak jim to předat, je takto žít.