DOBROhled – vnímám sebe i dítě

Přemýšlíš někdy nad tím, jak před dětmi prožíváš své emoce? Jestli nejsi až moc impulzivní? Nebo naopak příliš ,,plochá“ ve svých reakcích?

Vnímám to tak, že obecně jsou tři typy reakcí.

• První je ta, kdy emoci uzavřu v sobě a navenek se tvářím – vše je v pořádku a nic se neděje.
• Druhá je ta, kdy svou emoci skrz své jednání přehodím na někoho jiného. Mně se nejspíš na chvilku uleví, tomu druhému ne…

Reagovat prvním i druhým způsobem nám jde většinou tak nějak samo, přirozeně. A často jdou i ruku v ruce. Je ale otázkou, jak nás vlastně děti pak vnímají. Protože ony vycítí, když se něco děje. Nepřipadáme jim jako takoví roboti, co se většinu času snaží tvářit v pohodě a pak se najednou, jakoby z ničeho nic, nějak porouchají, křičí a šíleně vyvádí?

• Třetí je taková, kdy umím své emoce vnímat a zdravě s nimi zacházet. Emoci nepotlačím, ale ani mě nepohltí a nepřeválcuje. Je to ideál, ke kterému nás vede empatické rodičovství. Napsat se to dá jednoduše, ale žít to je spíš běh na dlouhou trať…

U dětí lze celkem dobře vnímat, jak se zrovna mají. Jestli jsou veselé, unavené, přetažené, rozdováděné… Každý den můžeme tuhle jejich bezprostřednost vnímat. Protože ony pláčou, když jsou smutné. Vztekají se, když se zlobí. A smějí se, když jsou šťastné.

A naprosto logicky chceme svým dětem dát to nejlepší a máme tendenci myslet v první řadě na ně. Bohužel ale často zapomínáme na toho nejdůležitějšího člověka v našem životě – na sebe. A zní to možná drze, když to takhle napíšu. Ale opravdu je nesmírně důležité v každodennosti vnímat nejen dítě, ale i sebe. Protože pokud tu mám pro dítě opravdu být, potřebuju být napojená především sama na sebe. Potřebuju vnímat, jak se mám (kdy jsem v pohodě, kdy unavená…), a včas rozpoznat, že mi dochází trpělivost.

Dlouhou dobu jsem nemohla najít nic, co by mi pomáhalo si tohle v laskavosti k sobě samé připomínat. Až ke mně přišel DOBROhled. Je to jedno slovo, na které si člověk může kdykoliv vzpomenout, ale zahrnuje vše – pochopení pro dítě, pochopení pro mě a tím pádem pro situace, do kterých se spolu dostáváme. A tak si na tohle jedno slovo prostě občas během dne vzpomenu a v rychlosti si uvědomím, jak se vlastně máme – já, moje děti. A i další lidé, se kterými třeba zrovna jsme.

Když jsme napojení nejen na děti, ale i na sebe, nemáme problém říct třeba:

• Dneska nechci jít na to velké hřiště, v noci jsem špatně spala, ale můžeme jít na hřiště za domem.
• Dala by sis ráda palačinky, viď. Já taky! A máme čas, tak na to jdeme hned.
• Jsem dneska taková zamlklá, protože nemůžu přestat myslet na něco, co zrovna řešíme v práci.

Najdi STOPku a otevři se pochopení

No a protože být s dětmi je neustálý balanc a každodenní řešení mnoha situací, tak se učím vzpomenout si na DOBROhled i ve chvílích, kdy musím řešit nějakou vypjatou situaci. Automatické nastavení by mi často velelo řešit ji impulzivně a třeba zakřičet. Najít stopku a otevřít se pochopení není někdy vůbec snadné… Pomoci ale může rychlá vzpomínka na DOBROhled (takové bleskové uvědomění si toho, jak na tom jsem a jaká je nejspíš situace u dětí – dřív, než situaci začnu řešit). Člověk se vždy může rozhodnout nejednat impulzivně a řešit situaci jinak. S větším pochopením pro obě strany. Ta možnost, ten krátký okamžik pro nadechnutí, tam vždy je. Je to o rozhodnutí. A o hlubokém poznávání sebe sama.

Pokud hledáš něco, co ti pomůže k většímu klidu v každodenním bytí s dětmi, začni taky DOBROhledět.

Dívej se na svět i dětskýma očima a vnímej taky sebe.

Inspiraci a podporu můžeš najít ve skupině Děti pod DOBROhledem, kam tě srdečně zvu.