Co tě vede k tomu, aby ses zajímala o děti – jejich svět, vnímání, prožívání, vývoj… Proč se zajímáš o to, jak s nimi komunikovat s respektem? Je to strach, nebo láska? Možná, že v první vteřině ti naskočí:
To je jasný, že láska. Svoje dítě přece miluju!
Ale když půjdeš do hloubky a budeš upřímně hledat odpověď, zjistíš, že je tam i strach. Strach z toho, že uděláš něco špatně. Že nesprávně vyřešíš nějakou situaci. Že máš v sobě až moc hluboko zakořeněné automatické vzorce. Obava, aby ti neuniklo něco důležitého. Pochybnosti o tom, jestli vše zvládáš a děláš správně.
A tak pročítáš příspěvky, posloucháš videa… a někdy máš pocit, že na své dítě nedokážeš správně už ani promluvit. A jsi naštvaná, když se vám doma něco nedaří tak, jak sis představovala…
Už jenom to, že si kladeš otázky, hledáš cesty a chceš, aby vám spolu bylo dobře, že o sobě jako mámě občas pochybuješ, je signál toho, že jdeš správně. Nechtěj po sobě dokonalost. S láskou přijmi to, že mateřsky neustále rosteš. Každý den, s každou novou situací.
Důležité jsou otázky:
Občas i láskyplně pozoruj své dítě a přemýšlej nad tím:
Podobné otázky nás nasměrují. Povedou nás. Abychom nezůstaly jen strnule stát s myšlenkou, že teď a tady musíme řešit úplně všechno. Protože máme pocit, že dobře nezvládáme vlastně nic.
V reálném životě se k němu někdy více, někdy bohužel i méně přibližujeme. Pokud ale hnací silou tohohle přibližování bude to, že se bojíme, za chvíli nás to vysaje.
Na místě je vděčnost za to, v čem je mně a mému dítěti dobře. A pokora a otevřenost v tom, v čem nám zrovna dobře není. Hlavní je neustrnout v pocitu strachu. Ale naopak jít v důvěře a lásce stále dopředu . Po krůčcích, ale stále vpřed.
Buď laskavá sama k sobě. Dovol si být nedokonalá, ale bezpodmínečně milující máma, která na sobě pracuje. Ne proto, že se bojí. Ale proto, že chce. Právě takovou tě tvé dítě potřebuje.
Pokud bys na tvojí cestě chtěla být v komunitě maminek, které laskavě hledí na sebe i své dítě, přidej se do uzavřené skupiny Děti pod DOBROhledem. Srdečně tě zvu.